Hotovo?

Nyní nás čeká uspořádat oblečení tak, aby se v něm udržel přehled a pořádek a vynaložené úsilí nebylo zase brzy zmařeno. 
"Přehledně uspořádané" pro mě znamená mít věci uložené tak, aby bylo na první pohled zřejmé, kde jsou ponožky, kde trika s krátkým rukávem, a kde ta s dlouhým, roláky, tílka nebo pyžama. Oblečení nemusí být složené jako origami ani jako podle pravítka do zařezávajících komínků - jednoduchost každého systému má ostatně vždy větší předpoklad pro udržení.

​

Asi vás to u mě nepřekvapí, ale i v tomto případě mám skvělou zkušenost s s uložením některých druhů šatstva do transparentních boxů. Je to velmi přehledné a praktické, protože je to způsob, jak udržet na místě drobné kousky ošacení a drobné kousky rovná se asi dvě třetiny pidioblečení! Díky boxům  lze využít skutečně celou hloubku skříně a kusy uložené vzadu nezůstanou opomíjené - pouhým vysunutím máte přehled o celém obsahu a už se nemůže opakovat ta tristní  situace, kdy objevíte skvělý kus, který by se býval tak hodil... kdyby z něj potomek mezitím nebýval vyrostl!

Druhá věc,  se kterou jsem učinila báječnou zkušenost, je skládání drobných kusů oblečení do komínků naležato, namísto do výšky (v posledních letech tento způsob celosvětově zpopularizovala Marie Kondo). Jistě víte, že když chcete vytáhnout tričko z prostředka nebo zespod komínku, musíte nejprve nadzvihnout všechna nad ním, vytáhnout žádaný kus a zbytek zase pěkně vrátil a postavit zpět. Což mě osobně otravuje a časem se komíny rozklíží a bortí, proto dávám přednost ležícímu komínku, tak jako na fotce.  Kouknu, vyberu, přidržím jednou rukou okolní kusy, vytáhnu, hotovo.

Jediný rozdíl ve skládání je, že složené oblečení (třeba trika) přeložím ještě jednou, aby se mi hezky štosovaly  do komínku. 

​

Rozdělovače vyrobte i na šatní tyč s věcmi na ramínkách, aby bylo jasné, jakému účelu a komu věci náleží. Co přijde jasné vám, že z pozice každo- a celodenního pečovatele bezpečně rozeznáte velikost 86 od 110, nemusí být jasné vašemu protějšku, babičkám nebo hlídačce dětí. Označením vám odpadne spousta odpovědí na otázky KDE, CO, JAK A KAM a i vaše děti budou o fous samostatnější! :)

​

Posledním častým tématem šatníku v dětském pokoji je uložení roznošeného šatstva - tj. nošená, ale stále čistá trika a tepláčky, oblečení, které se nemusí prát, nicméně už se vám nechce je zařadit do komínků mezi čisté prádlo a taky chcete, aby si je vaše ratolest oblékla přednostně = musí je mít na očích a po ruce. A tady může být háček v případě malých dětí. Pokud potomek chodí do svého pokojíčku jen spát, pak lituji, ale dětský pokoj nebude pravým místem pro uložení roznošených věcí a dodržování systému bude obtížné (rychleji naučíte chodit kočku na splachovací záchod).
Dobře proto zvažte, kde se vaše dítě pravidelně převléká a do tohoto místa nainstalujte třeba malý vkusný odkládací košík nebo box (dejte přednost flexibilnějšímu přenosnému řešení před statickým, protože u dětí se tyto zvyky rychle mění), který zapadne do interiéru, nebude působit rušivě a bude zde plnit svůj účel.

 

Skvělé! Můžeme se posunout na další metu: HRAČKY! 

​

​

​

HRAČKY

Nevím jak u vás, ale většina rodičů se kterými mluvím, považuje hračky - stejně jako já - za jeden velký neuralgický bod (v kontextu údržby pořádku, jinak jsou skvělé, samozřejmě).

U nás to začalo hned s narozením prvního syna několika chrastítky a plyšáky, kterým stačil ratanový košík. Brzy se přidaly první interaktivní a akustické hračky, kostky, provlíkačky, vkládačky a puzzle, počet  košíků se úměrně zvýšil, aby se zanedlouho ukázaly dvě věci:

1. ratan není úplně dítěvzdorný a odolný

2. uložení hraček začalo být nepřehledné

I když jsme se snažili je vždy nějak korigovat, hračky jsou rozmanité, mají rozličné tvary a barvy, bývají rozeseté po celém bytě a bývá jich velké množství. Těžko se jim hledá místo a když už ho mají, pořád působí tak nějak chaoticky.  

Významným milníkem byl pak příchod prvního Lega Duplo do naší domácnosti. Syn si ho zamiloval a já, nadšená prvomatka pořizovala nové edice a dílky. Lego přineslo synovi spousty radosti a hodin zábavy a mně pár prvních vrásek a taky hodiny zábavy, když jsem prolézala byt po čtyřech a hledala nějaký důležitý komponent o rozměrech 12x17mm. Takový chybějící majáček může být někdy velký problém, sanitka bez majáku klesá na úroveň pouhé dodávky a co taková výhybka bez otáčecího kolíku, který ji má přehazovat!
Přiblížila se doba, kdy bylo potřeba v hračkách udělat pořádek a systém.

A když to jednou v hadici vysavače zase výhrůžně zarachtalo a navíc se blížilo očekávané datum narození druhého potomka, dolehlo to na mě a začala mě strašit představa, jak se spolu s ním vyklubou na svět i další hračky a právě jejich dvě generace (jedny pro mimino a jiné pro 3 leté dítě) - nikoli noční vstávání a koliky - mě časem přivedou do blázince.


Stál tak před námi nový úkol nějak se popasovat s následujícími skupinami hraček:
 

• plyšáci

• drobné, větší i největší dopravní prostředky

• vláčkodráhy

• stavebnice

• kreativní potřeby

• didaktické hry

Plyšáky jsme v první řadě zredukovali na úplné minimum a ponechali jsme pouze ty kusy, které se doopravdy těšily zájmu, aby neměly jen funkci němého chlupatého komparzu a lapače prachu.

​

Pokud by si děti na ně potrpěly víc a měly jich opravdu hodně, pak bych sáhla asi po jednom z opatření, která vídám na Pinterestu a zřídila bych malou ZOO: stačí police a elastické pásy, které fungují jako ohebné mříže, držící své obyvatele na místě a pod kontrolou. A práší se na ně méně než na polici.
Stejný systém funguje i na míče a zahradní hračky a je proto velmi vhodný i do garáže nebo stodoly!

Dopravní prostředky jsme roztřídili podle velikosti a účelu. Angličáky máme v jedné bedně, záchranný sbor, který většinou vyjíždí pospolu zase odděleně v jiné. Popeláře, kamiony, přepravník s návěsem a další velké kusy garážujeme ve výsuvu pod postelí.
 

​

Stavebnice a různé edukativní a didaktické hry jako jsou puzzle, vkládačky, stolní hry, mozaiky, ale i výbava pro výpravčí, policistu atd. taky třídíme.
Drobné stavebnice bez početného příslušenství se mi dobře skladují v boxech Glis od Ikea.
U dalších hraček považuji za úspornější a přehlednější vybalit je z originální krabice (tu lze rozložit a schovat, pokud hračky později prodáváte) a dát je do průhledných plastových sáčků se zipovým uzávěrem, popsat a dát do samostatné krabice, takto se ušetří spousty místa a udrží dokonalý přehled o obsahu.
Toto řešení ale musí být mimo dosah dětí do tří let, anebo být používáno pod dozorem. U batolat hrozí, že by si mohla pytlíky natáhnout přes hlavu! Pokud si nejste jistí, že toto můžete ohlídat, nebo chcete prostě být klidnější, raději našijte (nechte našít, pokud nejste "šikovná maminka") pytlíky se zipem z klasické síťoviny, která si pořád zachová přehlednost díky průsvitnému materiálu, ale můžete je nechávat v dosahu malých plazivců zcela bez obav. Toto řešení je navíc jednoznačně šetrnější k životnímu prostředí.

​

Toto tedy byly některé druhy hraček, se kterými jsme doma měli  problém. Úplně největší potíž však nastala s prvními vláčky, kolejemi a příslušenstvím a Legem jako takovým. Bylo jasné, že musíme roztřídit všechen tenhle arzenál tak, aby se nám v něm dobře hledalo a dobře se nám uklízel. Nechtěli jsme po večerech koukat na horu kostek a už vůbec na nějakou poránu šlápnout bosou nohou! (ehm, to mi připomnělo září 2013, kdy jsem stoupla na Lego na dlažbě v kuchyni, uklouzla na něm, popojela, pak udělala něco na způsob trojitého axela a ve snaze zachránit si holou pr... život jsem se chtěla přichytit zdi a rukou jsem dopadla na její roh tak blbě, že jsem do ní prakticky zapíchla prsty pravé ruky. Dodnes mě pobolívá prostředníček i prsteníček, kloub se z toho manévru evidentně ještě nevzpamatoval - divím se, že se Lego v USA, zemi žalob a odškodňování - ještě vůbec prodává! Možná už ho prodávají s upozorněním, že může být rodičům nebezpečné. Každopádně je to důvod proč tuhle hranatou havěť držet pod kontrolou!!!).

Dlouho jsem hledala nějaké sofistikované řešení, trochu jsem se zpočátku bránila Ikee, protože mi přišlo, že náš byt už je jak vystřižený z nějakého nováckého seriálu s product placementem, ale ať jsem hledala jak jsem hledala, na žádnou alternativu něčeho tak praktického a variabilního jako je sestava Trofast jsem nenarazila a když už ano, trochu mi takové řešení připomínalo sklad náhradních dílů v autoservisu nebo regály v hobbymarketu.

Tak jsme tedy skončili u Trofastu. Do 15 krabic jsme rozdělili dřevěné vláčky a koleje, plastové legové vlaky a koleje, výhybky, přejezdy se závorami, most, dále rozličná auta, dopravní značky a semafory, záchranný sbor, konstrukční prvky, lego kostky, podložky, zvířata ze ZOO i cirkusu a zbyla nám bedýnka mišmaše s panáčky, kufříky, kytkami, a všelijakými titěrnými prvky. To se zprvu nezdálo jako problém, ale po pár epizodách s hledáním žlábku pro nakrmení kravičky nebo kopečku šlehačky na lego zmrzlinu jsem natrefila na již nevyraběný regál Trofast z druhé ruky a prkotinky rozdělila do vnitřních menších boxů s praktickým náklonem. Všechno jsem důkladně označila, na jednu stranu krabic nalepila obrázek s obsahem, aby bylo jasné co je uvnitř i batoleti a musím říct, že takto naše organizace hraček funguje bez větších problémů.

I když se nám tu sejde víc dětí a udělají apokalypsu (=vysypou obsah všech krabic najednou atp.), úklid nezabere dlouho a všechno je zase srovnané.
Lego tedy netřídíme podle barvy (popravdě nevím, k čemu přesně by to mělo sloužit, ale viděla jsem to na netu už mockrát!), ale podle druhu.
 

Na Pinterest jsem opět připíchla několik dobrých nápadů do dětského pokoje co se týká organizace nejen Lega, ale i Barbín (chápu, že pohřešovaný střevíček je stejný malér jako již zmiňovaný maják), a taky uspořádání kreativních potřeb. Všimněte si nápadu s využitím staré krabice a roliček od toaletního papíru, který jsem převzala a zavedla u nás a musím říct, že se to velmi osvědčilo - fixy a pastelky drží lépe rozsortované a dítě v záchvatu  kreativity nemusí nejprve přebírat obsah bedýnky a hledat jednu konkrétní barvu s potřebnou šířkou hrotu, prostě sáhne a má a zase pak vrátí na místo. Upřednostňujeme přenosnou bednu před statickým řešením, protože naše děti tvoří na více místech, ale na Pinterestu jsou i moc pěkná řešení napevno, pokud je to zase vaše preference.

A na závěr jedna věc: děti nepotřebují hromady hraček a ani jim to podle mě nijak neprospívá, z mnoha důvodů. Nechci mentorovat, je to každého věc, pouze se omezím na přátelské doporučení hračky pravidelně redukovat a pravidelně se zbavovat nefunkčních hraček a krámů jako jsou věci z kindervejcí nebo z Happy Mealu.

Neučte svoje děti odmala schraňovat bordel a lpět na levných krámech.
Funkčních a smysluplných hraček není nutné se zbavovat definitivně, stačí jejich část (těch, které leží dlouhodobě ladem bez většího zájmu) schovat nebo na čas půjčit do spřátelené rodiny, a po čase je zase vytáhnout a nechat dítě s radostí znovuobjevit.
Pokud má dítě nabitý dětský pokoj hračkami, přestane je vnímat (asi tak jako dospělí přestávají vnímat svoje věci a svůj binec) anebo si nedokáže vybrat, se kterou si hrát (asi tak jako když si máte vybrat z nabídky stovek bot a prostě nevíte, všechny vám přijdou stejné).
Kromě toho se v takovém pokojíku těžko udržuje pořádek. Stejně jako všude jinde v bytě, i v dětském pokoji by mělo být jen tolik věcí, o kolik se lze pohodlně postarat. Utírání prachu a udržbě podlahy by neměly bránit závaly hraček.

​

Dítě tak taky bude časem mnohem snazší zapojit do úklidu a údržby svého království!

​